Jen pro zajímavost účinky na pevnost Eben Emael
Tato utajovaná zbraň byla natolik účinná, že 12 kg nálož dokázala vyrazit belgický 75 mm kanón GP ze střílny dělostřeleckého srubu a mrštit jím proti zadní stěně střelecké místnosti. Náloží o hmotnosti 50 kg si němečtí výsadkáři pro změnu dokázali prorazit vstup do neobsazených objektů, ve kterých se posléze mohli schovat během ostřelování povrchu tvrze belgickými děly z fortových pevností na severním okraji Lutychu. Není těžké si představit, co takové účinky provedou s morálkou posádky, která navíc útok neočekávala, protože za běžné situace by se nepřítel přibližoval postupně.
Obrázky:
Jinak tu Normandii bych s klasickym opevněním nesrovnával, to je úplně jiná taktická situace, zatímco třeba ČS lini opevnění by mohli Němci obcházet, v Normandii nešlo jinak než čelně, navíc z moře, kumulace pěchoty v člunech a na pláži.
ČS linie opevnění, někde nedostavěna, by nebyla pro Němce závažnou překážkou.
dovolím si citaci z technetu, nemám v práci přístup ke knihám
*Na druhé straně je nezvratným faktem, že odolnost srubů na exponovaných místech linie vůči leteckému bombardování byla velmi dobrá. V nebráněném vzdušném prostoru nad pásmem stálého opevnění by však mohly především německé střemhlavé bombardéry Ju 87 a Hs 123 nerušeně operovat tak dlouho, než by se jim podařilo "šťastnou trefou" jednotlivé objekty poškodit. Nezamaskovatelná pásma protitankových překážek by leteckým útokům odolávala jen stěží.
Ve druhé světové válce se až na nepatrné výjimky fortifikace charakteru Maginotovy linie nebo československého stálého opevnění nikdy nestaly pro jednotky vedené důvtipnými veliteli vážnou překážkou. A jestli ano, motorizované i pěší jednotky dokázaly opevněné prostory obcházet.
Československé těžké opevnění přes určitá velmi zdařilá dílčí vylepšení proti francouzskému příkladu nepřineslo do teorie a praxe výstavby fortifikací žádné převratné prvky. V boji s Německem by s velkou pravděpodobností sehrálo obdobně rozporuplnou roli jako jeho zahraniční vzor. Především proto, že nebylo dostatečně hluboké. Určitou část bojových úkolů by však bylo schopno splnit podle předpokladů.
Já se s tímto zcela ztotožňuji. Hlavní bylo nepřítele zpomalit a vyčkat zásahu spojenců, pokud se na nás vysrali, byl by konec.
Jen tak pro zajímavost, sice už jsem to tu možná kdysi psal, ale to nevadí. Pracuji v bývalém HGW, kde se občas ještě při zemních pracech nalezne nějaká ta letecká puma a jsou tu kolem i řopíky. Vyprávěl mi kdysi kolega, který tu pracuje jako hasič, že při jednom takovém nálezu pumy ji pyrotechnici odpálili v jednom z řopíků. Ten se prý pouze lehce nadzdvihl, dopadl zpátky a nic ... Ve vnitř jen trochu opadaného betonu ...
Vzhledem k tomu, že je tu průmyslový areál, tak některé ty řopíky už jsou pryč, ostatní jsou pro veřejnost nepřístupné, páč je sem zákaz vstupu, něco spolkly šachty ... V areálu chemičky je ale stále protiletecký kryt, nikdy jsem nebyl vevnitř, tak nevím, jak to tam vypadá ...
Ale co jsem si procházel kdysi nějaké řopíky v okolí, tak se o ně nikdo nestará, mnohé z nich slouží za WC, možná někde i bydlí bezdomovci ...
Ještě pro zajímavost k obrněný technice
Československo X Německo
Češi měli 347 tanků (většina kvalitní tank LT 35)
Němci cca 2000 (většina zastaralé PZI a PZII, něco modernější PZ III a PZ IV)
Češi tanky rozdělili do čtyř rychlých divizí, rozházených po celé zemi. Němci tanky sosutředili do sborů.
Češi se řídili zastaralou taktikou, používanou standardně po celém světě, tankové svazky byly připraveny podporovat pěchotu, proto i takové rozmístění.
Němci vypracovali revoluční postup, právě soustředění tankových divizí do sborů, zcela nezávislých na pěchotě (vezli si vlastní motorizovanou).
V té době si s tímto hráli i Britové nebo Francouzi (de Gaulle, Fuller), ale tito novátoři byli umlčeni. Na Německé straně byl naopak Guderian podporován a byl otcem tankových sborů (viz knihy Achtung Panzer, nebo vzpomínky pro lepší pochopení problematiky nasazení sborů, radiové komunikaci, logistice apod.)
Vznikla by tedy situace, že už tak malé množství (navíc rozdrobené) českých tanků, by bylo nasazováno po menších množstvích proti soustředěné síle Němců. Tanky by byly silně přečísleny a rychle zničeny, jak se to stalo Francouzům a Rusům. Tankové sbory by nezastavilo nic, v té době neměla ani pěchota odovídající protitankovou výzbroj a rychle propadala panice.
Pokud by Češi soustředili všechno do sboru, už by byla situace zajímavější, jenže při defenzivě těžko vytipovat vhodnou dislokaci.
Dovolím se také zapojit do této diskuze o obrněné technice (později napíši pár řádek o československém opevnění), všechny mé poznatky jsou z literatury, kterou mám k dispozici ve své knihovně.
Ve výzbroji československé armády se od roku 1920 nacházela následující obrněná technika (ovšem určitá část byla před rokem 1938 již z výzbroje vyřazena).
V následujícím přehledu je název obrněné techniky, rok zařazení do výzbroje a počet ve výzbroji.
improvizovaný obrněný automobil Fiat Torino, 1920, 12 kusů
obrněný automobil vzor 23, 1924, 9 kusů
dělový obrněný automobil vzor 29, 1929, 1 kus
těžký obrněný automobil vzor 27, 1929, 15 kusů
lehký obrněný automobil vzor 30, 1934, 51 kusů
tančík vzor 33, 1934, 70 kusů
lehký tank Renault 18, 1922, 7 kusů
lehký tank vzor 34, 1934, 50 kusů
lehký tank vzor 35, 1936, 298 kusů
lehký tank vzor 38, 1938, 1 kus
střední tank vzor 39, 1938, 1 kus
a nakonec nesmíme zapomenout, že naše armáda měla ve třicátých leteh ve své výzbroji také obrněné vlaky a i když vzhledem k počtu německého letectva jejich bojový význam zcela poklesl, ale i přes tuto skutečnost měly tyto vlaky značnou palebnou sílu, v 5 dělových a 5 kulometných vozech bylo namontováno 8 děl D-28 ráže 7,5 cm a 56 kulometů vzor Š 7/24.
Německá armáda do zářijové krize vybudovala čtyři "panzerdivision" a každá táto "panzerdivision" měla mít 448 lehkých tanků Pz-I a Pz-II, 113 spojovacích a dělových tanků Pz-III a Pz-IV, 8 rádiových obrněných vozů, 28 lehkých a 12 těžkých obrněných automobilů. Ovšem tento tabulkový počet žádná "panzerdivizion" do září 1938 nedosáhla.
Takticko-technická data německých tanků v předválečném období:
Pz-I, hmotnost 5,4 tuny, pancíř 8-15 mm, rychlost 40 km/h, výzbroj 2 kulomety.
Pz-II, hmotnost 9 tun, pancíř 8-25 mm, rychlost 40 km/h, výzbroj kanón 20 mm a kulomet.
Pz-III, hmotnost 18 tun, pancíř 8-30 mm, rychlost 40 km/h, výzbroj kanón 37 mm a š kulomety.
Pz-IV, hmotnost 20 tun, pancíř 10-30 mm, rychlost 32 km/h, výzbroj kanón 75 mm a 2 kulomety.
Ovšem ve válečném období 1941 až 1945 vyrobily německé zbrojovky (i na okupovaných územích, u nás třeba Českomoravská Kolben-Daněk) následující počet tanků a samohybných děl:
1941, 3800 tanků
1942, 4137 tanků a 2052 samohybných děl
1943, 5996 tanků a 6067 samohybných děl
1944, 8344 tanků a 10658 samohybných děl
1945, 998 tanků a 2934 samohybných děl
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.
