Kdysi jsem se zabýval měnovou historií a zde je velmi zjednodušený výtah. Možná, že zde budou některé nepřesnosti, proto prosím kompetentní členy fóra o opravy, protože si nečiním nárok na odpovídající znalosti ve všech částech. Možná, že by mohla začít i diskuze na toto téma, kde by nehrály mince, jejich ročníky atd, hlavní roly.

Probírají se zde nejrůznější témata, která mají dost blízko k měně. Čím vic o tom přemýšlim, mám potřebu začít úplně od začátku, protože mám dojem, že vše nové vzniká určitým vývojem starých systémů, jako přirozená etapa.

Nejdříve lidstvo provozovalo výměnný obchod, který byl velice neefektivní. Proto se hledalo zboží, jako určitý široce berný ekvivalent směny a tim se staly především kovy, později hlavně drahé. Jak se každá společnost vice centralizovala do nějakého státního útvaru a získávala úroveň srovnatelnou s vyspelejším okolím, začala razit mince. Každý panovník pochopil, že to je velice výdělečná činnost, proto se snažil mincovni regál provozovat sám. Česky stát začal razit první mince za Boleslava I, jako první stát střední Evropy. Jednalo se o sříibrný český denár, který se stal vítaným berným platidlem, jak doma, tak v zahraničí. Pak ale dochazí k podstatným změnám, kdy je platnost omezena jen na oblast, kde byla mince vydaná. To poskytovalo větší možnost manipulovat s jejim obsahem a proto přichází jeden státní podvod za druhým.

První se odehrávaly po měnové reformě kolem roku 1050, kdy se váha denáru přibližila realite. Břetislav I měl zisk z ražby 10 %, Spytihněv 20 %, Vratislav až 90 %, Břetislav II až 240 %, Bořivoj II až 1000 %, Svatopluk až 1600 % a bylo ještě hůř, kdy se jednalo už jen o oficialní státní padělky a česká měna padla až na samé měděné dno.

Kolem roku 1130 se v Sasku začaly razit jednostranné mince z tenkého stříbrného plechu, které se k nám rozšířily a vytlačily nehodnotnou domací měnu. Přemysl I byl postaven před úkol učinit něco s měnou, protože přicházel o zisk z ražby vlastní mince, takže se musel bránit energickým opatřením. Zřejmě naráz přerušil dosavadní ražbu denáru, dal je rychle ztáhnout z oběhu a vydal nový druh mince- brakteat, jehož nominální hodnota se téměř kryla s hodnotou stříbra v minci .Denarové mince byly šizeny natolik, že nakonec šlo o měděné jádro, pokryté nepatrnou vrstvou stříbra. Zhotovení tenkého stříbrného plechu ztěžovalo podvodné machinace, takže byl na světě nový, téměř ideální měnový systém, ale ani ten netrval dlouho, protože v té době se na ražbě mincí přiživovala nekalou činností řada lidí, včetně krále.

Koncem 13.stoleti, rozvoj podnikání vyžadoval minci těžší. Tak vznikl slavný Pražský groš, který začal razit Vaclav II roku 1300 a stanovil ho jako minci věčnou, to znamená, že jeho váha ani ryzost se nebudou nikdy měnit, což bude dokladat stabilitu. Český stát si to mohl dovolit, protože v Kutné Hoře se těžila třetina evropského stříbra. Jde-li o novou éru, znamená to, že dochazí k zásadním změnám proti době minulé.
Úplně se zrušilo používání neraženého drahého kovu k placení, zanikla dosavadní měna a s ní periodické obnovování peněz.
Vznikla nová peněžní soustava, reprezentovaná těžkými, stálými stříbrnými groší, jejichž nominální hodnota byla daná jejich kovovým obsahem, současně byly zavedeny drobné mince, jejichž poměr ke groši byl nezměnitelně stanoven. Dále se rozhodlo ,že všechny doly patří králi s nárokem na poplatek z výtěžku dolování.
Když se nad tím zamyslíme, už před 700 lety vznikl z pohledu dnešní doby velice moderní měnový system, který měl předpoklady stát se stabilním.

Na trůn ale nastoupil věčně zadlužený Jan Lucemburský a ze země plynuly miliony grošů a jen přes bohatství dolů v Kutné Hoře se země finančně nezhroutila. Roku 1325 byla v Praze zahájena ražba zlatých minci, nikoliv jako výsledek promyšlené hospodářské politiky, ale jako výhodná finanční spekulace, která měla urychleně naplnit potřeby krále. Slavný groš měl však sestupný kurz i za Karla IV. Tato doba již nesla náznaky budoucí hluboké krize která vyústila v husitských válkách. Váha postupně klesala a z mince, která byla berná v podstatné části Evropy, se stala mince, ktera budila nedůvěru.

Ale abychom si jen nestěžovali na situaci domácí, to vše se dělo i v okolních státech. Nedostatek domacich platidel v období husitských válek, měl za následek příliv cizí drobné nehodnotné mince. Tu ale dával do oběhu i král Jiří z Poděbrad, když za vojenské tažení do Rakous dostal 17 tun nehodnotné drobné mince. Kdyby je nechal přetavit, získal by jen zlomek drahého kovu, proto je pustil do oběhu, i když před pár měsíci je nechal v Praze přibít na pranýř. To mělo v Čechách vážné důsledky,kdy zeme ěbyla zaplavena cizí nehodnotnou měnou. Jak se později z nálezů zjistilo, ani domácí drobná mince nebyla kvalitnější Jestliže stížnosti na pronikání nekvalitní cizí mince do Čech byli v 50 letech 15.století oprávněné, pro následující desetiletí toto pravidlo již neplatí, protože největším kazitelem struktury oběživa byla vlastní domácí produkce. Dalším problémem se stalo i pokoutné vydávání falešné mince. Situace už byla neúnosná, proto se Jiří z Poděbrad peněžní reformou z roku 1469 vrací k ražbě groše z dob Václava IV. I když se nepodařilo vyřešit všechny potíže, odstranila se řada krizových jevů.

Na sklonku 15. století však již bylo každému středověkému ekonomovi jasné, že groš má k věčnosti daleko. Nová doba po objevení Ameriky byla ve znamení mohutného obchodního podnikání, která si žádala novou hrubou minci. Jako už tolikrát předtím, byl nenadálý objev drahého kovu v Jáchymově na začátku 16. století předzvěstí dalších událostí. Šlikové se snažili vyvážet stříbro do Německa, ale platil stále zákaz vývozu nezmincovaného kovu. Proto za ohromné úplatky některým členům sněmu vešlo v platnost rozhodnutí, bez podpisu krále, o Šlikovském mincování. Výše úplatků nám naznačuje, jaky musel být zisk. Takovým způsobem vznikl v roce 1520 tolar, který byl v určitých směrech v rozporu se zájmy českého státu.

A jsme o stoleti dále. Bylo po bitvě na Bílé hoře, na českém trůně seděl Ferdinand II a začala třicetiletá válka. Císařský dvůr stále potřeboval velké sumy peněz a proto byl ochoten pronajmout mincovny těm, kteří byli schopni zaplatit. Tím spíše, když došla velmi lákavá nabídka de Wittova konzorcia. Smlouva byla podepsaná na začátku roku 1622 a jakmile vešla v platnost, nastal ohromný kolotoč, který přinesl pohadkové bohatství členům združení. Země byla zaplavovaná nehodnotnou mincí, jež obsahovala sotva jednu pětinu, až jednu sedminu stříbra určeného předchozími ustanoveními a to nebylo všechno. Císař potřeboval dalsí peníze, proto zastavoval skonfiskovaná panství členům konzorcia. Vetšinou se jednalo o oblibence, kteří mu na začátku kariery pomohli a teď se jim odvděčil. Tyto majetky ziskavali s velkou slevou a zbytky byly placeny v nehodnotné měně, kterou razili. Když si tyto částky převedeme na plnohodnotné mince, jednalo se někdy opravdu jen o pár procent skutečné ceny. Jen českému místodržiteli, knížeti Karlu z Lichtenštejna se prokazaly podvody v hodnotě větší než je 10 500 000 zlatých. Abychom si ukazali o jakou částku se jednalo, například panstvi Orlik, Zvíkov a Chýnov byla odhadnuta na 385 000 zlatých a to byl jeden z mnoha případů, i když asi ten největší. Bohužel za tyto činy nebyl nikdo potrestán. K vánocům 1623 prišel dárek v podobě kalády, kdy hodnota mincí byla snížena na 10-13 % původní hodnoty. Na jejich obhajobu lze říci, že ke krachu by asi stejně došlo, protože nekalosti se děly i před konzorciem, jen procento znehodnocení by bylo nižší.

S rozvojem podnikání v dalším období, tak idealní podmínky již být splněny nemohly, protože měna musela být z části kryta méněhodnotnými kovy a následně i bankovkami.
Tyto změny zavedla Marie Terezie. V polovine 18.století bylo vytěženo v celém světě největší množství zlata, což mělo negativní vliv na cenu, presněji řečeno, ovlivnilo poměr mezi zlatem a stříbrem. Vzhledem ke zhodnocení stříbra nastal velmi nepříjemný a hospodářsky závažný jev. Stříbrný kov měl nyní větší cenu než uváděla nominální hodnota a hrozilo vážné nebezpečí spekulativního vývozu stříbrných mincí do zahraničí. Proto byla zavedena konvenční měna, jako dohoda států na vzajemném a neomezeném oběhu měn jednotlivých subjektů, které přistoupily k dohodě. Šlo o koncepci, která překračovala hranice.

Změna z roku 1760 znamenala další zásadní zlom v peněžnictví na našem územi, kdy reálná hodnota kovu v minci byla nahrazena pouze symbolem, označujícím nominalní hodnotu. Vznikly tak prvni kreditni měděné peníze. Šlo o hluboce promyšlenou reformu, kdy k zavedení kreditní mince se přistoupilo nesmírně obezřetně a bylo pečlivě dbáno, aby emise nepřekročila danou hranici.

Rok 1762 přinesl další převratnou novinku, jejíž zavedení se osvědčilo natolik, že se později stala samozřejmostí. Byly to papirové státovky. Aby byla posílena důvěra k této novince, zvláštní patent zdůrazňoval, že žádný soukromník nemusí bankocetle přijímat, zatímco veřejné pokladny ano. Papirové penize ziskávaly v měnových systémech naprostou převahu, zatímco podíl mincí se stále snižoval.

Svět šel dál a tištění státovek se osvědčilo natolik, že na začátku roku 1811 obíhalo papirovych peněz za více než 1 MILIARDU zlatých, při inflaci skoro 1000 %. Výbuch nastal 15.března 1811, kdy prezident rakouské dvorní komory vyhlásil 80 % úpadek. První kreditní měna skončila po 50 letech velkým krachem.

19.stoleti zažilo několik měnových reforem, ale ta nejdůležitější nastala až v roce 1892, kdy byla zavedena zlatá korunová měna. To je velmi zajímavé téma, protože první republika také uvažovala o měně zlatého standardu a nebýt světové krize ve třicátých letech dvacátého století, asi by byla realizovaná. V dnešní době, nestability směnných kurzů hlavních světových a rezervních měn se o ní také, i když pouze v teoretické rovině ekonomové baví.

Neviem ,ale Boleslav I bol knieža a nie kráľ.🙄

Souhlasím s tím, že Boleslav I byl kníže a nejsem si vědom, že bych jeho jméno zde spojoval s královským titulem.

to Europa1 ; pokiaľ vezme do úvahy svet ako ste dal odrážku; tak podla mne dostupných zdrojov je to asi tak.......🙄

Prvenstvo v používaní papierových peňazí drží Čína, v ktorej sa papier začal používať už okolo roku 100 po narodení Krista. Papierové peniaze sa tam objavili na začiatku siedmeho storočia. Najskôr to bolo len východisko z núdze. Čínsky cisár sa k vydávaniu peňazí uchýlil z jednoduchého dôvodu - na tlačenie dovtedy používaných kovových mincí už došli zásoby medenej rudy. Vlastníkom papierových peňazí čínsky cisár garantoval, že kedykoľvek ich môžu rozmeniť za dovtedy používané kovové mince.

Na starom kontinente sa papierové peniaze objavili cca. pred 340 rokmi. Niesli meno Bank of Stockholm a prvé kusy vytlačili 16. júla 1661.

Pokiaľ vezmeme do úvahy strednú Europu tak máte pravdu.

Všechny články jsem pojal k měnovým systémům, platným na našem území, ať v samostatné podobě, nebo v pozdějčím období, v rámci sředoevropského regionu.
Bohužel je to pouhé hrubé naznačení určitého vývoje, který by mohl ale sloužit k detailnějšímu rozepsání, pokud by se našla širší skupina zájemců. Mě osobně jsou bližší historické události od začátku sedmnáctého století, kam patří i zavedení papírových a měděných platidel. Před nedávnem jsem dostal nezávisle na sobě dva dotazy, jestli bych zde něco podobného nenapsal, tedy v poloze měny v širším pohledu k událostem doby. Dotyční tento druh diskuze preferují nad probíráním pouhých ročníků a variant jednotlivých mincí, jejich cen atd. Tímto počinem alespoň částečně plním slib, který jsem jim dal.

Evropa1 - Ve Vasem prehledu menoveho vyvoje jsem nenasel zminku o zasadni menove reforme z 1.6.1953. V porovnani s tim jak se touto penezni reformou podarilo komunistum okrast obyvatelstvo jsou drivejsi panovnici se svym renovatio monetae pouzi bridilove.

Máte pravdu, že se jednalo asi o největší státní úpadek v naší historii a když bychom k tomu ještě dále připočetli násilné znárodňování všeho druhu, pak by se jednalo o velmi zrůdné události, ale můj numismatický zájem končí rokem 1918.

díky za přehled. ještě bych připojil odkaz (jestli to nevadí) pro další přehled - např. http://detektory.hantec.cz/clanky/velmi-strucny-prehled-ceskeho-mincovnictvi-26.html