Myslím, že před začátkem jakékoliv hledání bychom měli odpovědět na pár zásadních otázek: (níže se budu odkazovat na článek, na kteý dal odkaz Bohous_K)

1) Je údaj 11 variant kompletní? Dále ukážu, proč si myslím, že ano.
2) Informace ve článku se vztahují ke dvacetikoruně. Lze je beze zbytku přenést i na padesátikorunu?
3) Ve článku se píše, že "jeden stovkový balíček za sebou" má stejnou značku. Je to pravidlo nebo náhoda?
4) Hraje roli rozdělení archu se 36 bankovkami?

A hlavně:

5) Jaký je smysl těchto značek?

Pokusím se shrnout své prvotní úvahy z dnešního hodně roztěkaného odpoledne:

Smysl značek může být ochrana proti padělání nebo cokoliv jiného. Je-li to cokoliv jiného, není to v zásadě zajímavé. Je-li to ochrana proti padělání, pak musí existovat způsob, jak poměrně jednoduše rozhodnout, je-li konkrétní bankovka pravá nebo falešná. Ze série a sériového čísla tedy musí nějakým (ne příliš krkolomným) postupem jednoznačně vyplývat písmeno a značka. Důvod ochrany proti padělání mi přijde logický - byla válka, resp. po válce a dalo se očekávat, že měny osvobozených států budou všelijak napadány - třeba i neautorizovanou výrobou ve velkém.
Dostávám se k počtu 11 variant a otázce 1). Číslo 11 je prvočíslo, které se dobře hodí ke kódování. Dnes se používá např. u rodných čísel - každé (nevím, jak ta nově přidělovaná) je dělitelné jedenácti. Přitom datum narození (tj. prvních šest cifer) je naprosto náhodné a dělitelnost 11 se zajistí přidáním čtyřčíslí za lomítko.
Předpokládejme, že stovkový balíček se stejným kódem (otázka 3) je pravidlo. Pak poslední 3, resp. 2 čísla nejsou podstatná. První 3, resp. 4 čísla jsou náhodná. Jestliže k nim dodáme sérii, resp. číselný kód série (nebo jednoho ze sériových písmen) pak dostaneme nějaké číslo. To vydělíme 11 a zbytek po dělení určí kód (tečka vlevo, čárka nahoře apod.). Přitom třeba jedno ze sériových písmen může např. posunem určit písmeno značky.

Teď se dostáváme k otázce, jak je to technicky realizovatelné, když se bankovky číslují zavedeným způsobem. Předně si myslím, že má-li se jednat o ochranu proti padělání, je otázka zvyklostí druhotná - zvyklosti se prostě změní. Podle toho, co jsem psal výše, se toho ani moc měnit nemusí - bankovky se číslují standardním postupem od 000001 do 999999 přičemž na tiskové desce jsou nějak rozloženy značky s kódy (nějak = tak, aby to vždy vycházelo v postupu, který hned uvedu). Jediné, co se musí měnit, jsou série, protože těmi se doplňují čísla kvůli dělitelnosti 11. Kde je řečeno, že když se číslovač otáčí o jedno, zůstává série stejná nebo se mění jenom druhé písmeno série nebo atd. atd. jak je uvedeno v článku? Na "kolečku" se sériemi se nastaví pořadí tak, aby (číselné kódy sérií + sériové číslo) / 11 daly zbytek, podle kterého je nastavená tisková deska s případným zachováním určení písmene značky.

Jinými slovy, myslím, že není podstatné, jak se to tisklo, resp. číslovalo. To je podle mého názoru detail, který se "nějak" určitě dořešil. Soustředit se musíme na otázku, jak ze série a čísla bankovky plyne písmeno značky a kód.

Poslední otázka je jak byl rozdělený arch. Jak jsem psal výše, myslím si, že to není podstatné. Tipl bych ale, že jak u 20Kč tak u 50Kč to bylo 4x9. Tak se totiž 36 bankovek krásně vejde na list papíru formátu A1.

Uvítám jakýkoliv komentář ke svým úvahám, které samozřejmě můžou být naprosto zcestné.

Jedna malá, a možno blbá otázka: Ak tento "znak" mal slúžiť ako ochrana proti falšovaniu, tak prečo az v 70-tých rokoch prišlo na to, že vôbec existuje? Veď predsa, ak to bola oficiálna ochrana, tak malo by sa o tom vedieť, či nie?

Totiž to Mixa vo svojej knihe uvažuje aj nad tým, či nejde len o "hračku" rytca bankovky?

Mixovu knížku jsem nečetl, takže nevím. Samozřejmě je to možné.

Na tu první otázku. Hloupá samozřejmě vůbec není. Neříkal bych ochrana proti padělání ve smyslu ztížit padělateli život, ale způsob rozhodnutí, jestli je bankovka pravá nebo nebo zdařilý padělek.

Jestli se nepletu (a nejspíš pletu) - dříve, když byly menší možnosti ochranných prvků, se muselo spoléhat na jiné techniky odhalení padělků. Dnes se sériová čísla a série tisknou od 1 do milionu jako na běžícím pásu, protože máme iridiscentní pruhy, luminiscenční barvy a kdovíjaké vychytávky, ale - a teď se odkazuju na svoji děravou pamět a tuším Hlinku, Atentáty na peníze - dříve byla sériová čísla sama o sobě ochranným prvkem: sériové číslo dělitelné nějakým číslem, číslice na určité pozici shodná se sérií, ciferný součet dělitelný tím a tím atd. Nevyčerpala se samozřejmě celá číselná řada, ale banka mohla z bankovky vpodstatě hned poznat, jestli je pravá nebo jenom "zdařile falešná".

Proč se až v 70. letech přišlo na to, že to vůbec existuje? Třeba: nikdo se tím dřív nezabýval a ve své době nebyl důvod tento "ochranný prvek" (resp. interní záležitost) vytrubovat do světa. Dnes si taky ČNB nechává spoustu věcí o ochranných prvcích bankovek pro sebe, i když vydává brožurky, kde některé z nich detailně popisuje a dokonce i nafotí bankovku pod UV lampou.

majklova konstrukce je určitě zajímavá. jak jsem si sám vyzkoušel u mé oblíbené dvacky s Rašínem, stačí jen změnit "zažitý" úhel pohledu a věci se pohnou.
a proč se na to přišlo až v 70. letech? v podstatě taky souhlasím s majklem - byla válka - tohle mohlo být "know how" tiskárny W&S a mohlo (a nemuselo) se do ČSR dostat. Navíc - Mixa byl badatel, nikoliv snad úředník tehdejší banky. Sám vím, jak je ČNB skoupá na jakoukoliv informaci (i o starších a již neplatných bankovkách), navíc někteří sběratelé jsou i v tomto směru dost laxní (kolikrát už jsem se setkal s větou "kolem ČSR už bylo všechno objeveno a co ne, to už se stejně nezjistí... a támhletu bankovku byste náhodou na prodej neměl").

já sám si myslím, že je spíš vztah mezi sérií a značkou, protože ta se při tisku nemění, kdežto číslo ano (pak by to mohl být ochranný prvek); nicméně tak nějak když jsem si udělal ten náčrtek, co jsem uvedl výše (že jde pouze o rozmístění na archu), pak by to byla pouze orientační značka bez "ochranného významu".
Co když bylo na první pozici "A", na druhé "B", na třetí "C" a když se dojelo do konce, tak se zas jelo od "A"... každopádně, čím víc "testovacího" materiálu bude, tím větší šance něco objevit😉

Všichni zde zapomínáte částečně na jednoduché, ale důležité vysvětlení a to pouze "označení tiskových desek"(z různých důvodů)!!!
Pro tisk jich vzhledem k nákladu bylo použito jistě větší množství a pokud budu brát třeba tu 20Kč, tak je zde uedeno cca 20 základních písmen, tedy třeba 10 sad po 2 deskách užívaných najednou(počet je uveden jen vzorový).
Počet tiskových desek nutných vzhledem k nákladu bohužel nelze odhadnout bez znalosti některých technických parametrů tisku a použitých strojů, materiálů....atd.

né, já to právě připouštím (proto ten nákres), že jde jen o označení desek a ty tečky, čárky jsou o umístění bankovky na desce.

Nejzajímavější věc by samozřejmě byla, kdyby se jednalo o ochranný prvek. To s tím označením tiskových desek je to samozřejmě dost dobře možné. V tom svém původním příspěvku bych to nicméně zahrnul do kolonky "cokoliv jiného". Pro mně osobně by v takovém případě zajímavost tohoto problému rapidně klesala...

Ale:

Jedná-li se o označení tiskových desek, pak hraje roli důvod. Musel být opravdu velmi podstatný, protože si neumím představit, že se na tak formalizovné tiskovině jako je bankovka objeví taková "nahodilost". Umíte si představit, když někdo rozšíří (po válce!) fámu, že např. všechny české dvacky a padesátky nové měny (ve kterou se má budovat důvěra) s písmeny A, H byly vyrobeny v Německu jako pocta tomu s knírkem?

Ještě jedno doplnění k myšlence, že šlo o "hračku" rytce bankovky nebo o sólo akci tiskárny. K úvahám tohoto typu bych byl docela skeptický. Tisk bankovek není malování obrazů, kam se dají schovat všelijaké jinotaje a hračičky typu, že se autor někam přimaluje, někam podepíše apod. Jistě, třeba 50/1929 (i jiné bankovky) je plná symbolů, ale značka, o které se bavíme, je na každé bankovce jiná. Tedy její přiřazení konkrétní bankovce musí mít nějaký smysl.

Smysl to mělo buď pro objednatele (tedy exilovou vládu) nebo pro tiskárnu (ale objednatel s tím určitě musel souhlasit). Jestliže jsou to značky tiskárny, která si potřebovala nějak udělat přehled o tom, co a kde tiskne - co je to proboha za amatérskou tiskárnu, když to musí dělat takhle???

Přemýšlel jsem nad tím ještě a jen pár takových myšlenek (které mě utvrzujou, že by mohlo jít spíš jen o značení polohy na desce):
1) Použita jsou všechna písmena abecedy (takže odpadá hypotéza, že to je iniciála konkrétního rytce nebo něco takovýho) a máme jasně definovanou přesnou množinu 286 kombinací (26x11). Samozřejmě, pokud byly všechny použity, to by musela ukázat ta naše "sbírací" tabulka.

To číslo 286 je takové "konečné" (puntíky a čárky ze všech stran). Navíc, když je vyrytá takováhle značka na desce, tak se dynamicky nemění (aby se třeba pro číslo 000001 použila s jednou tečkou, u 000002 s dvěma tečkama nebo s jiným písmenem).

Takže pokud tahle tiskárna nepoužívala kódování alá Euro, ale jela poctivě od 000001 po jednom číslu dál, tak nějaké rozmezí bankovek u jedné série (třeba 000001 - 001000) musí mít stejnou značku (počítám, že nestřídali asi desky ob 100 ks).

Ty tečičky a čárečky mi skutečně spíš připadají jako určení polohy (když jsou ze stran, nahoře a dole), pro kódování bych viděl spíš lepší metodu - třeba kdyby tam bylo "1A1" nebo "A11" (jednak aby se zvýšil počet kombinací, jednak, že by bylo buřt naznačovat nějakou "polohu", což ty tečky a čárky naznačují).

No, chtělo by to možná prozkoumat další produkci tiskárny Waterlow & Sons - jestli je takovejhle prvek i tam. Bohužel, co jsem našel obrázky na webu, nejsou tak velký, aby se to dalo zkoumat (např. zde http://coincollecting.a-z-series.com/wp-content/uploads/2009/09/10-1941-King-George-VI-Malaya-948x1024.jpg ). Pak by to mohlo bejt asi spíš to značení desek.